Opět jsem se ve Sněmovně postavil proti vládnímu zavádění další inkluze do škol a hlasoval jsem za naše hnutí SPD proti školskému zákonu. Bohužel vláda odmítá řešit toto nejkontroverznější téma, s kterým naše hnutí zásadně nesouhlasí. Navzdory vládě Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, kteří naopak inkluzi podporují. Přestože inkluzi odmítají učitelé, odborníci i samotní žáci. Nerozumím tomu, proč vláda tak tvrdošíjně inkluzi prosazuje.
Ideální by podle našeho SPD bylo nastavení školského systému tak, aby školy mohly poskytovat svým žákům co nejlepší vzdělání.
Inkluze problémy zdravotně postiženým naopak naopak přidělá, protože děti nejsou andílkové a postižené dítě může v kolektivu normálních dětí spíš utrpět než získat. Práci speciálních pedagogů nyní kvůli vládě nahradí asistenti. Jde o degradaci speciálního školství.
Materiály týkající se inkluzivního vzdělávání obsahují zcestné předpoklady. Tvrdí, že v prostředí inkluzivního vzdělávání přichází výkon dětí sám od sebe. Školy by měly opustit kritérium výkonů jako základní ukazatel své úspěšnosti a soustředit se na pozitivní vztahy a klima ve škole. Jsou to falešné předpoklady, které budou mít zásadní dopad na kvalitu veřejného školství.
Inkluze je buď scestná ideologie, nebo součást podnikatelského záměru budoucích majitelů neinkluzivních škol.
Další věcí je, že v České republice systémově rezignujeme na podporu veřejného vzdělávání chytrých a nadaných dětí. Vyhláška o vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, která má řešit vzdělávání nadaných dětí, jen přidala školám administrativu a ničemu nepomáhá.
Celý západní svět už poznal, co to je inkluze – jak klesá úroveň školství v momentě, kdy mezi děti takzvaně normální dáme děti, které jsou v nějakém ohledu jiné nebo nepřizpůsobivé a je v podstatě jedno, zda jde o mentální poruchu nebo třeba o děti z jiných kultur. Tento vládní experiment bude realizován v situaci podfinancovaného českého školství, kde učitel pracuje za hanebnou mzdu.
Kdysi dávno nás tady strašil americký film Džungle před tabulí. V amerických školách inkluze zapříčinila naprostou degradaci veřejného školství. Přesvědčení, že mizerné výsledky některých černošských studentů nejsou důsledkem nedostatečné píle nebo talentu, ale jsou důsledkem diskriminace, vedlo k tomu, že školy snížily nároky. Nejprve pro černošské a portorikánské žáky, později pro všechny ostatní. Přestala se vynucovat kázeň a systém vyučování se postupně rozpadl.
A dnes už pro svědectví o děsivé džungli před tabulí už nemusíte za oceán – stačí se podívat k sousedům a vyslechnout či přečíst svědectví učitelů třeba v Německu.
Škola je svým způsobem sportovní disciplína – musím trénovat, musím mít disciplínu, musím mít i nějaké vlohy. Pokud toto nemám, pak nemohu chtít hrát ligu, ale musím se spokojit s úrovní, na kterou stačím nebo takovou, na kterou jsem ochotný pracovat.
Tady nejde o jedno jiné nebo nepřizpůsobivé dítě – tady jde o zbytek třídy, který sice z jednoho slabšího jedince génia neudělá, ale slabší jedinci naopak velmi účinně zbrzdí výsledky těch, kdo by měli na víc.
To, dámy a pánové, není z mé hlavy, ale ukazují to odborné studie věnované tomuto tématu a stavu školství všude tam, kde to s inkluzí zkusili.
Každé dítě má právo na to nejlepší možné vzdělání a je třeba toto právo dopřát nejen těm nejslabším, ale také těm průměrným a nadprůměrným.
Ministerstvu školství a Sobotkově a Babišově vládě nejde o české děti. Jde jim o integraci našeho školství do vzdělávacího systému Evropské unie. Do systému, který hlásá takové nesmysly jako, že přes polovinu populace má mít vysokou školu. Systému ničícímu kvalitu vzdělání.
Vláda a ministerstvo školství škodí žákům i učitelům. Ničí naše školství přebíráním zničujících koncepcí EU a administrativou, která nemá obdoby v historii našeho školství.
