Nesouhlasím s inkluzí do běžných škol
Nesouhlasím s vládním rozhodnutím zavádět od letošního září další inkluzi do škol. Praxe ze světa ukazuje, že každý nárůst inkluze, tedy začleňování hůřeji vzdělávatelných dětí mezi ty běžné, snižuje úroveň vzdělání pro běžné žáky na straně jedné, a na straně druhé se těmto hůřeji vzdělavatelným dětem nedostane odborná péče jako je ve speciálních školách. Je dobré a nutné dát základnímu vzdělání vše. Na druhou stranu, chceme-li uchovat a zvyšovat vzdělání dětí, které mají potenciál se vzdělávat dobře, pak tu laťku vzdělávání nejde snižovat, ale musíme ji zvyšovat. Problém českého školství není dnes v tom, že by se nedostalo vzdělání jakkoli postiženým. České školství má zcela zásadní problém, že až na výjimky není schopné plošně podpořit chytré a talentované děti. To je zcela zásadní problém našeho školství a tyto děti, které by mohly mít skvělé školní výsledky, jsou nakonec těmi, kdo jsou skutečně postižení. Kdo zažil školu, ví, jak neuvěřitelně klesá úroveň vyžadované práce a znalostí po dětech. Tento trend bohužel inkluze jen posiluje. Kam to vede, to se stačí podívat do zahraničí – bohaté děti chodí do prestižních náročných škol a chudé děti z chudých rodin chodí do méně náročné státní školy. Z takových škol se postupně stávají v uvozovkách „sociální ústavy“, které pouze po část dne mají v péči děti pod záminkou nějaké kvalitní výuky, kterou však často nejsou přes veškerou snahu vyučujících schopné dětem dát, ve srovnání s elitními soukromými školami. Děti s omezenou vzdělávatelností – tedy děti s duševními postiženími, by proto měli mít speciální výuku oddělenou od ostatních tak, aby se jim speciální pedagogové mohli individuálně a s maximální odbornou péčí věnovat, a co nejlépe je připravit na dospělý život. Tak jako sportovec první ligy nemůže trénovat s amatérem z okresního přeboru. Jejich tempo totiž nejde sladit. To je dané přírodou a nijak to neznamená, že ten či onen je hodnotnějším nebo lepších člověkem. Vládou prosazovaná inkluze do škol, je tedy cestou do pekel. Nevydělají na tom ani běžní zdraví žáci, ani děti s postižením. A zoufalí jsou i učitelé, jelikož v současných podmínkách velmi obtížně zvládají zajistit odpovídající kvalitu výuky.
Zveřejnil(a) Tomio Okamura – SPD dne 22. únor 2016
