Pozoruhodná reportáž Českého Rozhlasu ohledně uprchlické vlny z Ukrajiny

Z Ukrajiny prchají nejen ženy, děti mužů, kteří brání zemi proti ruské invazi. Do Polska, tedy evropského Schengenského prostoru, s vlnou uprchlíků přechází i mnoho cizinců z afrických zemí a států Blízkého či Středního východu. Humanitárním organizacím se nelíbí, že přicházejí dřív než právě ukrajinské matky a děti. Náš reportér Pavel Novák natáčel v záchytném středisku u hraničního přechodu z Korczowa.

Dobrovolníci z Krakovské nadace Zustrič neboli Setkání vyvolávají do haly bývalého nákupního centra jména měst, do kterých odjíždějí autobusy připravené dopravit uprchlíky do jejich dočasného ubytování. Odjíždějí ukrajinské rodiny i jednotlivci. V hale s 500 kempingovými lůžky je ale vidět, že většinu běženců tvoří lidé původem z Afriky nebo s vizáží obyvatel Blízkého a Středního východu. Ti, se k žádným autobusům nehrnou, na stěnách haly ale visí papír s telefony na konzuláty, například francouzský, konžský nebo namibijský.

Anastázie z nadace při pohledu do haly konstatuje, že většina lidí v ní bohužel nejsou Ukrajinci. Ptám se jí, proč, bohužel, vždyť přece uprchlík jako uprchlík. Říkám to bohužel proto, že máme informace o tom, že na hranicích neupřednostňují Ukrajince, protože to nařizuje nějaká mezinárodní konvence. Na hranicích přitom stojí matky s dětmi. Měli jsme tu jednu, která šla se třemi dětmi a psem a ptala se, jaktože ji ti lidé předbíhají.

Konvence, které Anastázie mluví, opravdu existuje, v ženevské úmluvy o ochraně osob v době válečných konfliktů říkají, že cizinci mají právo opustit zemi zapojenou do ozbrojeného konfliktu a stát musí jejich žádost o opuštění území co nejrychleji vyřídit. Anastázie, ale také pochybuje, že všichni ti lidé jiné barvy pleti jsou studenti. Na Ukrajině nebylo tolik takových lidí. Nevím, kdo je tam pustil. Jsou mezi nimi určitě studenti medicíny a dalších oborů, ale opravdu jich nebylo tolik. Jsem sama Ukrajinka a vím, o čem mluvím.

Podle další dobrovolnice z nadace používají tito lidé Ukrajinu jako přestupní stanici a vůči ukrajinským ženám, matkám je to z jejich strany neuctivé, ale takhle se to podle ní nedá dělat. Považujete za šikanu, ukrajinští pohraničníci s tím, ale nemohou nic dělat, protože se musejí řídit mezinárodním právem, a ne selským rozumem. Vždyť se podívejte, oni nejsou ve studentském věku, ale jsou to muži, kteří nikam nepospíchají. Sedí si tady a nechovají se zrovna kulturně. Mají dojem, že musí od Polska hned dostat všechno je, že mají jako uprchlíci na všechno nárok, chtějí SIM karty a abychom jim zpřístupnili wifi.

Tito lidé podle paní Taťány zpomalují příchod Ukrajinek a jejich dětí, které tráví v mrazu a bez jídla na hranici desítky hodin. V zádech mají válku a před sebou neznámou budoucnost. Je jim velmi těžko. Přijímacím středisku u hraničního přechodu Korczowa na ně dobrovolníci z Krakovské nadace čekaji, ale nemohou se jich dočkat, protože je předbíhají lidé, kteří Ukrajinci vůbec nejsou.

 

Pavel Novák, Radiožurnál.