Jsem mírným optimistou – navzdory vší skepsi kterou Evropská uni vzbuzuje, chovám naději že úzká spolupráce a synergie Evropských států má smysl.
Bezesporu bychom nejen dnes mohli vyjmenovat stovky chyb které současná podoba evropské unie má a tisíce problémů které denně působí. Velkou čát z nich ovšem mají na svědomí naše národní reprezentace, které to či ono špatně vyjednaly nebo vůbec opominuly řešit.
To nejzásadnější je ovšem plíživé bourání národní suverenity jednotlivých států a byrokratizace evropského suoperstátu.
A tady si myslím že se projekt evrospké unie vyčerpal – řešením současných problémů není ještě větší federalizace a unifikace.
Už z principu nemohou Anonymní úředníci dobře hájit a prezentovat zájmy jednotlivých občanů. Pravdou zájmy svých voličů nedokáží hájit ani přímo volení poslanci Evrospkého parlamentu na je jejich hlas příliš slabý a pravdou je že po vstupu do parlamentu podlehnou kouzlu Bruselu a jejich názory se obvykle úplně odnárodní.
A je to pochopitelné – v evropském parlamentu nastává dilema – háji sobecky národní zájem vlastní země nebo zájmy celku?
Jenže ve skutečnosti tak otázka nestojí – zájem celku bývá obvykle zájem nějaké nadnárodní lobby.
Věřím, že má smysl aby Evropa v mnoha ohledech vystupovala jednotně ale vždy to musí být Evropa silných suuverenních národních států států jejich politická reprezentace má sílu a pravomoci hájit zájmy svých občanů a tyto zájmy musí upřednostnňvat.
