Kvůli nesmyslnému boji EU proti změně klimatu páchá Evropa sebevraždu a musí dovážet fosilní paliva. Odmítáme Green Deal i systém emisních povolenek!
Kvůli nesmyslnému boji proti klimatické změně a CO2 musí Evropa drtivou většinu ropy a zemního plynu dovážet. Podle Eurostatu a nedávných analýz think tanků (např. think tanku Ember) zaplatily země EU za dovoz fosilních paliv v roce 2025 přibližně 337 miliard eur, což je sice méně než rekordních 600 miliard eur zaplacených v roce 2022, ale stále je to značná částka.
Evropské průmyslové podniky platí za zemní plyn a elektřinu dvakrát až čtyřikrát vyšší ceny, než jejich hlavní konkurenti v USA a Asii.
„A nemůže za to trh, je to přímý důsledek politických rozhodnutí, která eliminovala možnosti domácí těžby, zatímco domácí i globální poptávka pokračuje,“ upozornil na serveru Gatestone Institute Drieu Godefridi, právník a filosof a autor knihy The Green Reich (Zelená říše, 2020).
Již jsou patrné závažné ekonomické důsledky Green Dealu a nesmyslného boje EU proti fosilním palivům. Energeticky náročná odvětví, jako jsou ocelářství, chemický průmysl, výroba hnojiv, sklářství a rafinace, se přesouvají mimo Evropu nebo omezují výrobu. Konkurenceschopnost se zhoršuje. Domácnosti čelí stále vyšším účtům za energie, v důsledku čehož se šíří energetická chudoba: oficiální údaje EU ukazují, že potíže s vytápěním svých domovů má zhruba 9–10 % obyvatelstva, tedy více než 40 milionů lidí.
Podle některých odhadů zaplatily země EU v letech 2021 až 2024 za dovoz fosilních paliv oproti cenám před válkou na Ukrajině téměř o 930 miliard eur více. „Tento přesun bohatství prospívá producentům ropy v Rusku a jinde – takový výsledek si ti, kdo nám slibovali „strategickou autonomii“, stěží představovali,“ podotýká Godefridi.
„Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) a s ní související nařízení jsou prezentovány jako environmentální imperativy, ale jejich důsledkem je záměrné oslabení evropské průmyslové základny a energetické bezpečnosti. Fosilní paliva nejsou odmítána pouze kvůli jejich emisím, ale také proto, že jsou zárukou prosperity, nezávislosti a moci – atributů, které se kulturní marxistický světonázor snaží delegitimizovat. Bohatá, nezávislá veřejnost se hůře ovládá. Pokud jste chudí a závislí, tak je možné, že budete stále znovu volit své neschopné vůdce v naději, že vás zachrání. Je v zájmu těchto vůdců, aby vám neustále slibovali záchranu,“ míní Godefridi.
„Evropě nechybí energetické zdroje. Chybí jí politická vůle je využívat. Třeba britské zásoby ropy a zemního plynu v Severním moři představují poklad, který čeká na své objevení. Dokud se evropští politici nevypořádají s ideologickými kořeny této kontraproduktivní strategie a neupřednostní bezpečnost a prosperitu svých vlastních občanů před utopickými vizemi, tak bude Evropa i nadále směřovat k deindustrializaci, masové bídě a strategické bezvýznamnosti.
Hormuzský průliv se brzy plně otevře, ale cesta Evropy k energetické nezávislosti je záměrně a sebedestruktivně uzavřena,“ varuje Godefridi.
