tak nějak můžeme chápat rostoucí snahu státních institucí neustále ztěžovat drobné podnikání. Dlouho jsem přemýšlel,proč je tomu tak, co jsme vlastně tomuto státu udělali, že po nás tak jde? Neustále rostoucí administrativa, výkazy, hlášení, průvodky, kontroly, daňové změny, chystaná elektronická evidence tržeb, připravovaný zákaz sudových vín a další opatření opravdu lámou páteř tomu, co se kdysi vznosně nazývalo páteří státu a z čeho se postupně stává stále se zmenšující skupina lidí, co se snaží přežít. Ale PROČ?
Drobným podnikatelům je vyčítáno, že do státní kasy mnoho neodvádí, na druhou stanu fakt, že po státu také nic nechtějí, bývá velkoryse pomíjen.V tom bude asi jádro pudla: občan, který po státu nic nechce, je noční můrou všech státních úředníků, tím, že nic nechce totiž zpochybňuje jejich samotnou existenci. Na co živit úředníky, kteří nic nevyřizují? Proto je nutné vymyslet taková opatření, aby i samostatně se živící občané museli neustále něco vyřizovat a snadné živobytí i moc nad žadateli je zajištěna.To, že stát má občanům především usnadňovat podnikání, naši státní úředníci nějak zapoměli. Asi by tomuto podivnému systému vyhovoval větší počet žadatelů o práci (ten by uživil více úředníků) než větší počet samostatných prosperujících drobných podniků.
Dostáváme se ted k definici vztahu mezi občanem podnikatelem a státním aparátem, jako totálního antagonismu na jak jej definoval A.Babiš nějak ve smyslu že: občan má být buď miliardář nebo zaměstnanec velké korporace, drobný podnik je přežitek. Vracíme se tedy zpět k socialismu, kdy všichni občané byli zaměstnanci korporace zvané stát, který všem bral a vše přerozděloval (mimochodem s výrazně nižším počtem úředníků a bez sofistikovaných systémů na zpracování dat). Stále jsem přesvědčen, že právě drobní podnikatelé jsou nositeli svobody podnikání. Pokud tuto svobodu nebudeme hájit sami, tak z parlamentního bufetu se za nás nikdo nepostaví, tím jsem si jist. Rád bych touto cestou vyzval ty, kterých se tato situace týká, aby si dobře zapamatovali, které strany v současné i minulých vládách mají tuto situaci na svědomí a podle toho se rozhodovali v příštích parlamentních volbách.Dovolil bych si touto cestou oslovit ty, co to mají celé na svědomí: naše politiky.
Vážení politici,už jste toho podělali tolik, že to tento zbídačený národ bude rozdýchávat několik generací. Tak co kdybyste šli domů a dělali pro změnu něco užitečného? Byla by to ta nejlepší věc, co můžete pro tento národ udělat.
