Video – Tomio Okamura: Sněmovna bude zítra jednat o zavedení paušální daně pro malé firmy a živnostníky s obratem do 800 000 korun ročně.
Vláda po zhruba 7 letech mého snažení přijala konečně mojí myšlenku, že klíčem k dobrému výběru daní nemusí být drahá byrokracie, komplikované paragrafy a velká drahá síť kontrolních institucí, ale jednoduchá předvídatelná daň, která nezatíží státní aparát, ani podnikatele. Prostě zaplatíte nějakou částku a pak už nemusíte papírovat. Vzpomeňte, kolikrát za poslední roky jsem o tomto mém návrhu mluvil v televizi, a jsem rád, že se mi i z opozice daří prosazovat náš program. Přitom ještě letos v zimě ministryně financí Alena Schillerová můj návrh odmítala. I současná krize tedy může přinést pozitiva, kdy je vláda přinucena ulevit těm, kde by to normálně nikdy neudělala.
Paušální daň je model, který fungoval po staletí, fungoval i za Rakouska i za první republiky. To dobré je, že se nám podařilo přesvědčit byrokraty, že to má smysl. To horší je, že to trvalo tak dlouho a i dnes s tím mají někteří politici problém. Ano, je to pro některé politiky problém, protože občané, co se živí vlastní prací, budou méně ovladatelní a vydíratelní byrokracií. Ale stát má přece sloužit občanům, ne občané státu. On je tu pro nás.
A pojďme k dalšímu tématu. Média a drážní inspekce řeší další smutnou srážku vlaků. Problém je jednoduchý, české dráhy utrácí miliardy za technologie a předražené stavby a vzdaly se příjmu z oprav tratí, a na druhé straně šetří tak, že ruší výpravčí. Dráhu tak na dálku řeší stroje, automaty a někde z kanceláře centrální dispečeři, kteří samozřejmě na jednotlivé tratě fyzicky nevidí. Trend, kdy šetříme na lidech, abychom více utratili za jejich náhradu, se zjevně všude nevyplácí.
Nejde přitom jen o bezpečnost, ale také o tu práci. Namísto, aby vláda přemýšlela, jak ji lidem zajistit, přemýšlí, jak ji lidem vzít. I u nás mnozí prosazují takzvaný nepodmíněný příjem, tedy to, aby lidé dostávali nějaký paušál od státu bez ohledu na to, zda pracují či ne. Zní to hezky, ale je to čirý populismus, který se neosvědčil ani na Západě, kde to zkoušeli. Člověka skutečně vytváří práce, a smysluplná dobrá a dobře placená práce je hodnota, která dává lidem nejen sociální stabilitu, ale také pocit společenské potřebnosti. A lidé jsou pro společnost potřební. Myšlenku bych proto lehce posunul od nepodmíněného příjmu k právu na práci. Stát by měl zajistit ne příjem zdarma, ale dobrou hospodářskou politikou vytváření pracovních míst, a tím práci každému, kdo o ni stojí.
Kdo je práceschopný a pracovat nechce, ať nepracuje, je to jeho volba, a pak také nemůže od státu dostávat dávky. Ale ten kdo práci chce, by měl mít maximální podporu a pomoc od státu, aby ji měl. A že té práce je, kam se podíváme. V obcích, městech, na opravách památek, na práci pro ostatní lidi, pro naše rodiče a prarodiče, ale koneckonců i na veřejných stavbách.
Po roce devadesát usilovali zástupci Romů o to, aby Romové dostávali práce třeba na budování silnic a dálnic v rámci státních zakázek. Pokud bychom někdy souhlasili s pozitivní diskriminací, pak tady jsme pro – pojďme přednostně zaměstnávat české občany na všech veřejných zakázkách. Nevidím důvod, proč veřejné stavby budují firmy s pomocí zahraničních dělníků. Nejde jen přece o cenovou výhodnost zakázky, ale o to, aby byla prospěšná pro nás všechny. To není xenofobie, ale je to tak, že tenhle stát je náš a jeho úkolem je, aby nám, nám českým občanům byl ve všech ohledech ku prospěchu.
