Video – Tomio Okamura: V souvislosti s úmrtím Milouše Jakeše média oprášila téma převratu v roce 89. A jako vždy zapomněla na podstatu věci a to je fakt, že lidé tehdy chtěli demokracii, ne divoký kapitalismus.
Připomeňme si krátce tehdejší pozoruhodný vývoj. Sjezd KSČ v roce 1986 pod zvyšujícím se tlakem okolností rozhodl o přijetí nové ústavy Československé socialistické republiky. Konečný návrh ústavy byl dopsaný v polovině roku 1989. Co tento návrh přinášel? Kromě ukončení vedoucí úlohy KSČ návrh Ústavy primárně zakotvoval prvky přímé demokracie, tedy přímou volbu a odvolatelnost politiků. Ve svém čl. 4 stanovila, že „poslanci zastupitelských sborů jsou odpovědni svým voličům a mohou být jimi odvoláni. A samozřejmě čl. 5, zakotvil také institut referenda, kde říká že „nejdůležitější otázky celospolečenského významu se předkládají občanům k posouzení formou veřejné diskuze a mohou být předloženy všemu lidu k hlasování“.
Podotýkám, že tato komunisty napsaná Ústava nikde neříká, o čem občané nesmí hlasovat. Jen připomenu, že požadavky na přímou demokracii vyjadřovala i opozice například v Manifestu hnutí za občanskou svobodu. Disidenti opět požadovali přímou volbu prezidenta a institut referenda. Jen připomenu, že ani disidenti nikdy nikde nepožadovali privatizaci firem nebo dokonce privatizaci exekucí.
Sametová revoluce sice využila myšlenek na demokracii, ale v praxi se stal přesný opak. Došlo k nastolení tvrdého kapitalismu bez skutečné demokracie. Právo na referendum nebo právo odvolávat politiky nemáme dodnes. Lidé přišli o právo na práci, na bydlení, na sociální jistoty. Země byla nejen v privatizaci rozkradená pod vedení ODS, ČSSD a lidovců tak, že jsme se pro celou planetu staly symbolem tunelování a slovo tuneling se dostalo do mezinárodního slovníku.
Václav Havel a další se dušovali, že žádný kapitalismus, žádná nezaměstnanost nebude. Havel sliboval i referendum a přímou volbu prezidenta. Kupodivu, když přišlo na lámání chleba, vzápětí vsadil na jistotu a nechal se zvolit hlasy komunistických poslanců. A o přímé volbě pak desítky let nikdo neslyšel. A stejně tak dodnes politici i média bojují proti myšlence přímé demokracie a referenda. Za přímou demokracii bojuje v Parlamentu pouze naše hnutí SPD a jsme za tyto původní ideály sametové revoluce tvrdě kritizovaní těmi, kteří se přitom odkazem roku 1989 nejvíce ohání. Všechno se obrátilo naruby – největší odpůrci demokracie sami sebe nazývají demokraty, a ti, co prosazují demokracii, jsou dehonestováni. Je s podivem, kolik lidí tento rozpor nevidí.
Jen na chvilku si představme, že by se v Československu po roce 1989 schválila nová Ústava, která by zavedla demokracii švýcarského typu. Tedy to, co prosazuje SPD. V přímé volbě by sice asi zvítězil Václav Havel, ale bezesporu by nikdo nepřipustil rozkrást biliony ze státního majetku. Nikdo by nezrušil právo na práci, nikdo by nedopustil lichvu, soukromé exekutory nebo nezaměstnanost. Příjmy ze škodovky by neinkasoval bavorský penzijní fond, ale českoslovenští důchodci. Ano, zapomněli jsme na fakt, že občané v referendu by bezesporu ani Mečiarovi ani Klausovi nedovolili rozbít Československo a už vůbec by nedovolili ho tak krutě zadlužit, jak se to povedlo prakticky všem popřevratovým vládám.
Když se zeptáte, proč přímou demokracii, tak říkám – jen si představte, že bychom mohli rozhodovat o vlastní zemi a je jasné, že nic z toho zlého a špinavého, co se událo v minulosti, by se prostě nestalo. Na rozdíl od některých politiků, občané nejsou ani tak hloupí, ani tak zkorumpovaní, aby dovolili přivést naši zemi a miliony občanů na buben.
A pojďme k druhému tématu. Francie si včera připomněla výročí Velké Francouzské revoluce. V roce 1789 došlo k pádu vlády krále Ludvíka XVI. Francie toto výročí slaví, ale je dobré si připomenout některá fakta a okolnosti této revoluce. Především revoluční situaci vyvolal ekonomický krach vlády. Francie se zadlužila a nebyla schopna dluhy splácet. Revoluce byla připravena zednářskými elitami, které chtěly zásadní společenskou změnu. Postupně ale ztratily nad revolucí kontrolu. Velmi brzy byly ideály revoluce nahrazeny násilím a vražděním. Nejdříve padaly symboly a sochy království a pak začaly padat hlavy. Ideály jako Svoboda, rovnost a bratrství se doslova koupaly v krvavé občanské válce a revoluce přinesla nový pojem revoluční spravedlnosti zahrnující pomstu a presumpci viny. Tradiční hodnoty křesťanství byly likvidovány včetně brutálního vraždění věřících a příslušníků církve. Finále revoluce potom přineslo autokratickou diktaturu, která znamenala i likvidaci těch nejzběsilejších revolučních šílenců. Císařství Napoleona znamenalo válku a miliony mrtvých v celosvětovém konfliktu. Došlo k pokusu o vytvoření celoevropského císařství pod vládou Napoleonovi rodiny. Napoleonům projekt skončil jeho pokusem zničit ruské impérium.
Pokud máte pocit, že ve světě vznikají dnes podobné procesy, které vedly k této revoluci, tak se myslím nemýlíte a právě proto je dobré si okolnosti připomenout. Dnes jsme ve fázi zadlužování a zpochybnění základních společenských hodnot. Pěstujeme pocit, že Rusko je nepřítel a podporujeme revoluční aktivisty v jejich akcích. Zatím padají jen sochy.
