Svoboda a přímá demokracie

Vlastenecké hnutí za národní zájmy a vymahatelnou odpovědnost politiků

Radim Fiala: Kam se to řítíš, Evropo

před několika týdny v České televizi vystoupil bývalý premiér České republiky Miroslav Topolánek, který Evropskou unii označil volně cituji za cyklistu, který se řítí z prudkého kopce a nemá brzdy. Nepochybuji o informovanosti a úsudku v této věci bývalého premiéra. Vzniká proto zásadní otázka jestli se národy Evropy mají smířit s tím, že je někdo pustil z kopce na kole bez brzd. Skutečnost je přesně taková, jak ji popsal bývalý premiér: jedeme, aniž bychom ovlivnili směr a rychlost. A jedeme do konce za situace, kdy tušíme, že pod kopcem to dopadne špatně.
Každý projev pudu sebezáchovy je označován za politický extrémismus. Každý pokus zastavit pád nebo změnit směr je označen jako politicky nekorektní a nebezpečný. Jaké byly ideály, se kterými vstupovaly evropské národy do EU a co z nich zbylo? Ideálem bylo vytvořit Evropu spolupráce. Evropu bez násilí. Evropu bezpečnou, kde státy budou řešit společné problémy a to ke společnému prospěchu.
Co máme nyní? Máme zde molocha, který čím dál víc ohrožuje naši budoucnost, prosperitu a bezpečí. Neschopnost řešit bezpečnostní situaci, záměr využit imigraci k vytvoření nového evropského národa, to jsou věci, které definitivně podlomily důvěru v Evropskou unii. Naše konference dnes pokládá zásadní otázku: kam kráčíš Evropu? V souladu s prohlášením pana expremiéra Topolánka můžeme klidně říct: kam se řítíš Evropo?
Pokud nemáme být pouze pasivními diváky vlastní zkázy je nutné emancipovat národní suverenitu a vrátit se k původním ideálům spolupráce. Spolupráce, která nepopírá suverenitu státu, nepopírá jejich odpovědnost za vlastní sociální, ekonomický a kulturní vývoj a spolupráci, která se soustředí na nejdůležitější společný zájem Evropy. Tímto společným zájmem Evropy je zůstat konkurenceschopnou v sílicí konkurencí ekonomických tygrů východu, zůstat silnou v ochraně antické, židovské a křesťanské tradici Evropy a mít schopnost nemilosrdně se vypořádat s projevy islamizace a mezinárodní terorismu.
Musíme obnovit zdravý demografický vývoj Evropy a musíme obnovit zájem lidí o demokratické rozhodování na všech úrovních společnosti. Taková Evropa se zbaví falešného balastu politických frází, bude to Evropa silná, která bude respektovaným partnerem a zároveň to musí být Evropa respektující právo a suverenitu národní státu.
Ptáte se jistě jaká je tedy ta správná cesta. Je marné reformovat molocha Evropské unie, ten je stejně nereformovatelný jako Sovětský svaz. Je třeba demokratickým způsobem umožnit občanům evropských státu ukončit existenci Evropské unie a vytvořit prostor pro novou spolupráci. Tento proces již začal a věřte, bude pokračovat!